Desátý červen není ideální termín pro výlety. Znáte to - Medardova kápě... No nicméně i přes uplakanou oblohu jsme se odvážně vydali za cílem naší cesty. Tím byl tentokrát šumavský Špičák. Cestou se ukázalo, že ta šedivá obloha nám vlastně nadělila i něco pěkného. Pro déšť jsme totiž neplánovaně zastavili na Dobré vodě, kde je jednak Muzeum Dr. Šimona Adlera, v němž právě vystavoval svá bizardní dílka Rudy Lorenz, a také kostel sv.Vintíře, kde je umístěn skleněný oltář. Tato světová rarita vyšla z rukou paní Vladimíry Tesařové a je to dílo opravdu mimořádné. Jeho rozměry jsou 3, 5 m x 4, 5 m a váha 5 tun. Zabarvení skla připomíná tmavé vody šumavských řek a je připomínkou prvních zdejších sklářů, jejichž výrobky měly tentýž zelený nádech.
Když jsme vyšli z kostela, k radosti nás všech přestalo pršet. Těšili jsme se, že lanovka pojede a že si, i když trochu s obavami, prohlédneme svět z výšky. Po dešti byl krásný vzduch, voněl lesem a my jsme uprostřed té nádhery pomalu stoupali na vrchol. A pak jsme šlapali lesními stezkami a rozkvetlými loukami pořád z kopce až k Čertovu jezeru. Zde nám pan Moser povyprávěl legendy a příběhy vážící se k tomuto místu. Výlet skončil v místní restauraci... dobrým obědem.
