Židovský hřbitov - Kasejovice
Nejstarší písemná zpráva o židovském hřbitově v Kasejovicích na návrší „Na stráži" pochází z r. 1669.
První zmínka o židovském hřbitově v Kasejovicích pochází z roku 1669. Místu, na němž byl zřízen, se říká „Na Stráži“. Během své existence byl hřbitov vícekrát rozšiřován – v letech 1704, 1764 a 1808, kdy začal sloužit i k pohřbívání Židů z okolních obcí – Blatné, Sedlice, Nepomuka, Žinkov, Hvožďan, Bezděkova, Bratronic, Čížkova, Radošic, Starého a Mladého Smolivce. K dalšímu rozšíření hřbitova došlo roku 1836 a konečně roku 1855, kdy zřejmě získal dnešní rozlohu asi 31 arů.
Nejstarší z 510 dochovaných náhrobků pochází z roku 1686 a náleží Meiru, Jechezkelovu synu. Poslední pohřby zde proběhly na počátku druhé světové války. Jisté je, že nejpozději od počátku 18. století je zajišťovalo dobrovolné pohřební bratrstvo (hebrejsky Chevra kadiša).
Do areálu hřbitova se vstupuje stavením, které patrně sloužilo jako márnice a v němž je zazděn kámen s hebrejským datem 26. srpna 1710.
Domek správce hřbitova byl postaven roku 1931 za peníze z odkazu židovského dobrodince Moritze Adelberga z USA, původem však ze vsi Metly ležící cca 6 km severovýchodně od Kasejovic.
Židé v Kasejovicích
V Kasejovicích fungovala v minulosti významná židovská obec. První Židé se zde začali usazovat nejpozději od druhé poloviny 16. století. Po polovině následujícího století byla již v městečku židovská obec o 16 rodinách s rabínem a rychtářem, který ji spolu se dvěma staršími spravoval a zastupoval navenek. Zdrojem obživy byl pro kasejovické Židy především podomní obchod, služba panstvu, půjčování peněz na úrok, v pozdějších časech pak i obchod s koňmi a dobytkem či výroba a prodej lihovin. Zpočátku bydleli roztroušeně mezi ostatním obyvatelstvem. Roku 1721 ovšem hrabě Leopold Künigl, majitel lnářského panství, k němuž Kasejovice náležely, nařídil místním Židům mimo jiné, aby se ze svých dosavadních obydlí přestěhovali do domků, které pro ně vrchnost postavila na obecním pozemku při západním okraji městečka. Současně ustanovil, že počet židovských rodin v Kasejovicích nesmí překročit 24. Tak byl položen základ samostatné židovské čtvrti s 5, později 13 a nakonec 21 domky oddělenými od křesťanské zástavby městečka. Roku 1774 v nich žilo 169 osob a byly na rozdíl od ostatních domů označeny římskými číslicemi.
K rozvoji kasejovické židovské obce významně přispělo zrušení patrimonijní správy v roce 1848 a následné formální zrovnoprávnění Židů s ostatním obyvatelstvem roku 1867. Nyní se mohli naplno věnovat sobě vlastním podnikatelským aktivitám, mezi nimiž dominoval obchod se střižním nebo koženým zbožím. Některé rodiny rovněž opustily židovskou čtvrť a zakoupily domy v horní části městečka, kde byly pro podnikání mnohem lepší podmínky. V tomto období stoupl počet židovských obyvatel Kasejovic až na 250 (podle údajů z roku 1879), ale vbrzku začal zase klesat, neboť mnozí Židé se vystěhovali do Rakouska, Německa i do Spojených států, aby zde hledali nové možnosti obživy. V období meziválečném bylo dokonce zvažováno zrušení zdejší židovské obce, k němuž ale nedošlo. Krutý osud však přichystala kasejovickým Židům, stejně jako ostatním jejich souvěrcům, nacistická okupace. Dne 11. listopadu 1942 bylo v Kasejovicích soustředěno 37 místních Židů a 6 dalších z okolních obcí, aby byli 26. listopadu transportováni vlakem do Terezína, kde několik z nich záhy zemřelo. Ostatní nalezli smrt v plynových komorách likvidačního tábora v Osvětimi. Jako jediná přežila Zdeňka Fuchsová, která se po válce do Kasejovic vrátila. Památku 36 židovských obětí z Kasejovic připomíná pomník v městském parku odhalený 9. května 1974.
Autor textu: Mgr. Vladimír Červenka