Kasejovická válečná lovestory po 80 letech 10.5.2025

Lovestory i kasejovická i válečná to skutečně byla. Začala příjezdem Československé samostatné obrněné brigády do Kasejovic 23. května 1945. S brigádou přijel do našeho města i nadporučík Jan Kuttelwascher, bratra slavného leteckého esa a nejúspěšnějšího českého pilota RAF Karla Kuttelwaschera. Seznámil se zde s Miladou Němcovou, sestrou tehdejšího kasejovického děkana Václava Němce, po třech dnech známosti ji požádal o ruku a měsíc na to 29. června 1945 si Miládka a Jan řekli své ANO ve zdejším kostele Sv. Jakuba. Zajímavostí je, že při odchodu z kostela jim Janovi kamarádi z brigády připravili slavobránu z hlavní děl dvou proti sobě stojících tanků. A tankem, ověšeným řinčícími plechovkami, také novomanželé z kostela odjeli.
Dobový tank jsme na našem vystoupení neměli, ale událostí jsme se inspirovali a vymysleli příběh, jak se mohli Miládka a Jan seznámit a co všechno jejich seznámení mohlo předcházet.
Představení jsme měli vymyšlené už poměrně dlouho, chtěli jsme je připravit na oslavy osvobození již v roce 2020. Tehdy nám ale do našich snah hodil vidle Covid, představení tedy putovalo místo na jeviště do šuplíku. Ale my jsme se nenechali odradit a představení jsme oprášili a troufnu si říct i vylepšili a předvedli letos 10. května při příležitosti ještě kulatějšího 80. výročí osvobození.
Příprava se neobešla bez komplikací. Řešili jsme personální problémy. Na příklad nám totiž odrostly děti, které měly hrát ve dvou scénkách. Museli jsme si tedy „půjčit“ jiné a za „zapůjčení“ děkujeme paní Kateřině Šikové z Klikařova a doufáme, že si její synové Vojta a Matěj vystoupení s námi užili.
Každá pohádka musí být slyšet. Sebelepší scénář a herci jsou k ničemu, pokud nejsou dobře ozvučení. Za zvučení bych tedy chtěla poděkovat Adrianu Blankovi, který s námi ochotně absolvoval několik zkoušek a zvuk pečlivě „ladil“.
Poděkování patří i starostovi města Václavu Jakubčíkovi a jeho manželce Daně. Ty šeříky od vás na závěr vystoupení mě opravdu dojaly.
A jak jsem psala na začátku dík a chvála samozřejmě patří všem členům našeho spolku, kteří ochotně zkoušeli svoje role, sháněli rekvizity, zašívali kostýmy, nebo stáli u vstupu a prodávali lístky.
Ale to stále není konec. Protože co ještě patří k pěkné akci? No přece hudba a občerstvení. Hudbu jsme měli reprodukovanou a opět ji měl na svědomí Adrian. Za zajištění občerstvení bych pak chtěla poděkovat paní Kájině Pružincové. Protože věřte mi, že po hereckém výkonu to pivo chutná opravdu nejlíp.

Za Osvětové retro divadlo Orel Kasejovice
Lenka (Štěpánka) Černá